Emergentismus a emergence
Při slově emergentismus se nám nejčastěji vybaví významy jako je náhlost, neočekávanost nebo nepředpověditelnost.
Je to jeden z méně známých směrů filosofie vědy, který v současnosti našel širší uplatnění ve vědě a technice – především v umělé inteligenci.
Pro začátek můžeme emergenci přiblížit definicí Josefa Kelemena, který definuje emergenci jako „jev, který se na určité úrovni popisu skutečnosti zcela přirozeně vyskytuje, něco však stojí v cestě redukci tohoto jevu na jevy nižších úrovní".
V počítačových vědách se využívá emergentistických tezí k popisu samoorganizace v multiagentních systémech nebo v organizaci samonaváděcéch vozíčků (AVG).
V konceptuálním navrhování se hovoří o emergentní syntéze kreativních inovačních řešení.
V současné neurologii se uvažuje o emergenci lidského vědomí jako o důsledku kvantových jevů na makroskopické úrovni.
Máme-li neco nazvat emergentním, potom to musí být ireducibilní, nové a nepredikovatelné.
Obecně o emergentismu
Výtvory studentů
a navíc něco málo teoreticky o mentálních mapách: .doc
Internetové odkazy
Během evolučního procesu vznikají nové emergentní kvality, které vytvářejí nové fundamentální síly, které zapříčiňují pohyb událostí neanticipovatelným způsobem, a které jsou způsobeny zákony síly, kterými se řídí hmota na nižší úrovni komplexity.
http://glosy.info/texty/prirozene-a-umele-mysleni-jako-filosoficky-problem/4
Mentální stavy a procesy lze pojmout jako emergentní jevy na některé vyšší úrovni dostatečně složitého dynamického systému.